Tyrolský honič (Tiroler Bracke, Tyrolean Hound)

Zvětšit :::

ANGLICKÝ NÁZEV: angl.: Tyrolean Hound; něm.: Tiroler Bracke; čes.: Tyrolský honič PŮVOD: Tyrolský honič je ideálním pracujícím psem pro lovce v terénech lesů a hor. Je využíván především pro lov zajíců a lišek. Svůj původ má u starodávného Keltského psa. Díky své husté dvojitě srsti reprezentuje nejčistší typ loveckých psů. Již kolem roku 1500 císař Maxmilián I. Používal tohoto vznešeného loveckého psa v Tyrolích pro lov a zmiňoval ve svých loveckých diářích, že si právě z nich vybral vedoucího psa své lovecké smečky. V roce 1860 započal právě v Tyrolích jejich čistý chov a v roce 1896 byl vypracovaný jeho standard, který byl oficiálně uznaný v roce 1908. Z mnoha typů psů, narozených v Tyrolsku, pouze červené a černo tříslově zbarvené druhy psů setrvaly. V roce 1994 byla ohlášena krátkonohá varianta Tyrolského honiče, POPIS: Tyrolský honič je středně velký, pes, silný svalnatý a šlachovitý. Má středně silnou strukturu kostí. Je robustní, zdravý, delších linií těla. Je delšího, obdélníkového formátu, poněkud delšího, než krátkého. Lebku má čistou, širokou a mírně klenutou, s jasně ohraničeným stopem. Nos není zakončen vertikálně, je pokrytý černou kůží. Čenich má rovný a mírně hlubší. Rty má krátké a dobře přiléhající. Oči jsou velké, nijak hluboko posazené, víčka dobře přiléhají, víčkový otvor je zakulacený, duhovka je tmavě hnědá, oční linky dobře pigmentované. Uši má široké, vysoko posazené, na koncích zakulacené. Krk je mírně klenutý, není posazený vysoko ani nízko, je suchý a bez laloku. Tělo má delší trup, s jasně vyznačeným kohoutkem, je v nejvyšší linii těla. Záda má rovná, napjatá a mírně širší. Hruď je mírně širší a velmi hluboká, přední část hrudi je dobře zakulacená. Ocas je vysoko posazený, dosahuje až k hleznům. Při vzrušení je nošený vysoko. Vytvarování do zahnuté šavle je povoleno, štětkovitý ocas je požadovaný. Přední končetiny má rovné, ramena jsou dobře svalnatá. Zadní končetiny má široké a velmi svalnaté. Tlapky mý silné, pevně uzavřené, s dobře klenutými prsty a silnými polštářky. Chůze je velmi rychlá, pohyb má pravidelný. VÝŠKA: Tyrolský honič má v kohoutku 42 až 50 cm. Pes má v kohoutku 44 až 50 cm. Fena má v kohoutku 42 až 48 cm. VÁHA: Hmotnost se vypočítává podle kohoutkové výšky. (Standard FCI hmotnost neuvádí.) SRST: Tyrolský honič má silnou dvojitou srst, podsrstí je spíše hrubší, než jemné. Břicho je dobře osrstěné. Zadní část těla pernatá. Ocas je pokrytý hrubou a drsnou srstí. Zbarvení je červené nebo černo tříslové, také může být trojbarvené. Existují 3 druhy zbarvení: 1.)červená varianta: zbarvení je červené, jelení červené nebo srnčí červené, příliš bledá srnčí není požadovaná.; 2.)černo tříslová varianta: černý plášť nebo sedlo, s červeným, většinou ne čistě definovaným značkováním na nohách, břiše a hlavě. Značkování nad očima je povoleno; 3.)bílé označení (aplikované na obě barevné varianty): pruh na krku, záplata na přední nebo zadní části hrudi, tlapek a končetin. Nedostatek bílých značení nebude počítáno jako chyba. CHARAKTER: Tyrolský honič je stabilní a vášnivý lovecký pes, se schopností velice jemného čichu. Pracuje vždy nezávisle, až poněkud svéhlavě, loví s obrovskou trpělivostí, vytrvalostí a výdrží, a s vynikajícím smyslem pro čich a směr. Ke svému pánovi silně citově lne. PÉČE: Tyrolský honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky a pravidelnou zátěž. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči. PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA: Tyrolský honič se průměrně dožívá 12 let. VYUŽITÍ PŮVODNÍ: Lovecký pes, stopař vysoké a černé zvěře, aportér drobné zvěře, barvář. VYUŽITÍ DNES: Společník. PLEMENO: FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 1.2. – Honiči střední velikosti. S pracovní zkouškou. OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR : TH ČÍSLO STANDARDU: 68/ 18. 06. 1996 (Velká Británie) DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU: 10. 10. 1995